SK Slavia Vejprnice - SŠ Plzeň SD 3:2 (2:1)

sestava: Faltus, Studeník, Tyml, Dotzauer, Stejskal, Milota, Pavlovič, Černý, Lhotka, Svoboda, Kuráž

lavička: Ulbrik, Hanzal, Tarhaj

branky: Černý, Lhotka

     Po šťastném vítězství v posledním kole jsme zavítali na trávník nevyzpytatelných Vejprnic. Ty zatím dokázali sebrat body našim největším pronásledovatelům, ale také padnout s tabulkově slabšími týmy. My jsme se dnes museli vyrovnat se dvěma podstatnými komplikacemi. K dispozici nebyl hrdina minulého zápasu Dufek a hlavně z lavičky nemohl svůj tým typickým způsobem povzbuzovat trenér Dejmek. Poněvadž naši ostatní gólmani popadali jak přezrálé ovoce, na svoji premiéru v brance staršího dorostu se tak chystal jeden z dvojice zdravotně způsobilých čapáků Faltus a za absentujícího trenéra byl připraven zaskočit brankářský specialista Berger. Domácí se zřejmě potýkali s nedostatkem hráčů, poněvadž přes polovinu týmu tvořili mladší dorostenci se subtilním gólmanem v čele. Všechny tyto okolnosti vedli dnes k závěru, na který si vsadil jen skutečný znalec povahy našeho týmu.

     Začátek zápasu nám vychází dokonale. Již ve druhé minutě se nahrneme do soupeřova vápna, aby odražený balón poslal zleva Bego znovu do šestnáctky soupeře. Tam míč přes několik hráčů s brankářem v čele propadá až na zadní tyč, kde osamocený Kuba již nemá žádné problémy s dopravením míče do opuštěné sítě – 1:0.   Kdo by si v této chvíli pomyslel, že další dlouhou půlhodinku domácí branku neohrozíme. Rychlý úvodní gól nás okamžitě ukolébal. Kombinační hra nám nic neříká a balón stále častěji zadrbáváme. Domácí nám posílají první navštívenku již v 6. minutě, když lacině přicházíme o balón ve středu hřiště a jeden z protihráčů posílá zpoza šestnáctky na Faltyho branku smrtící projektil, který o pár čísel míjí naši levou tyč. Po naší několikaminutové alibistické hře nás ve 13. minutě školí s chutí hrající domácí hráči. Jakmile získávají balón, je jich plné hřiště. Ukázkově nás vykombinovávají před naším vápnem. Naši hráči jsou najednou v rolích diváků a přesná střela z velkého vápna končí za Faltyho zády – 1:1.  V našich řadách se začínají objevovat první známky neklidu. Za další tři minuty je ale ještě hůř. Z pravé strany letí nebezpečný centr do našeho vápna. Při svém pokusu zasáhnout balón zbourá Falty dotírajícího protihráče. Míč sice dokážeme poté dostat do bezpečí, ale sudí je nekompromisní – penalta a žlutá karta pro našeho kýpra jako zákusek. Máme tu první živou diskusi se sudím, která nám na koncentraci rozhodně nepřidá. Domácí nařízený pokutový kop s jistotou proměňují – 1:2.  Příčiny aktuálního stavu poté začínáme hledat kdekoliv jinde, jen ne u vlastní neproduktivní hry. Vzduchem létají ostrá slova směřovaná komukoliv, kdo je poblíž. Kdyby se hrálo ústy, neměli bychom konkurenci.  Rétorickou ekvilibristiku se nedaří dostat pod kontrolu. Ve 26. minutě jeden takový komentář odměňuje sudí žlutou kartou, kterou adresuje Ombremu. Po dalších silných slovech jde ze hřiště Bego, kterého nahrazuje Mára. Ve 33. minutě se nechává strhnout zápasem také jeden z hráčů soupeře, který nezkousává sudím odpískanou ruku a vidí za svoje řeči také žlutou kartu. Daří se nám poté dostat se do jakéhosi platonického tlaku, ale prakticky všechny naše akce končí před soupeřovým vápnem. Do konce půle je balón častěji na našich kopačkách, ale na víc než na několik mimo letících propagačních střel se nezmůžeme. Na poslední tři minuty první půle ještě musí zaskočit Domino za Dociho, kterému jeden ze soupeřů přejíždí kotník. Všichni vidíme, že dnešní profesorskou a individuální hrou body nezískáme. I když jsme si vědomi malého vzrůstu domácího gólmana, nedokážeme se ke střelbě prakticky vůbec dostat. Musíme pouze doufat, že se přes přestávku dáme dohromady a začneme od začátku.

     Do druhé půle se na hrací plochu vrací Doci. Druhý poločas se nám daří začít úplně stejně jako poločas první. Ve 47. minutě si Ombre bere ve středu hřiště balón a volí nejjednodušší řešení. Z nějakých 30ti metrů natáhne spíše k technické střele a trefuje levou šibenici – 2:2.  Domácí gólman je bez šance. Dýchá se nám hned o poznání lépe. Domácí se ale připomenou v 51. minutě, když jejich přímák mířící pod břevno musí Falty krotit nadvakrát na brankové čáře, aby mu poté pomohl jeden z našich zadáků a balón dostal do bezpečí. Soupeř kope za další dvě minuty opět standardku a když trestuhodně necháme míč propadnout až na zadní tyč, proti osamocenému protihráči musí vystartovat znovu Falty a těžkým zákrokem vytěsnit jeho pokus na roh.👍 Ten se nám daří ubránit, ale následný Studnův odkop od branky přistává přímo na noze jednoho ze soupeřů, který zpoza vápna posílá svoji jedovku těsně nad břevno Faltyho branky.  Bego poté střídá Blonďáka. V 56. minutě si jde odpočinout Ombre, za kterého nastupuje Balzám. V 60. minutě posílá Dáda svůj přímák na branku. Gólmanovi míč vypadává z náruče, ale Drmoulovu dorážku jeden ze zadáků s trochou štěstí blokuje. V 63. minutě si vyměňují balón po levé straně Bego s Márou, aby Mára poté trefil z velkého vápna maličkého gólmana stojícího uprostřed branky.  Za další dvě minuty míří balón z levého rohu na zadní tyč, kde osamocený Kuba netrefuje odkrytou branku.  Ombre poté střídá Drmoula. V 70. minutě střídá Blonďák Dádu. V další minutě kopeme přímák z pravé strany. Kuba posazuje balón na Dociho hlavu, ale míč bohužel pouze líže břevno domácí branky.  Za další dvě minuty Drmoul střídá Balzáma. V 75. minutě je tu po naší větší aktivitě jako blesk z čistého nebe soupeřův roh. Balón letí do našeho vápna, kde Studna nedokáže uhlídat svého hráče, který hlavičkuje přesně – 2:3.  Do naší rozhozené obrany jdou domácí hned v další minutě, ale Falty jeho nebezpečnou střelu kryje. Hrajeme v čím dál tím větší křeči. Domácí hrají obětavě a soustřeďují se na zachytávání našich pokusů. V 84. minutě se balón po našem přímáku odrazí na naše kopačky, ale do lehce tečované střely se domácí démon stihne položit a vyráží ji na roh.  Na poslední tři minuty jde na hřiště ještě Balzám, který nahrazuje Máru. To je ale již konec našeho trápení.

     To, co se jednou stát zákonitě muselo, se stalo v utkání, které jsme bohužel vůbec nezvládli hlavně po psychické stránce – a zase je tady ta hlava. K zápasu jsme přistoupili více než laxně. Paradoxně nám opět ublížil rychlý gól, po kterém jsme si mysleli, že se snad domácí porazí sami. Ti si ale stále hráli svoji hru, když po získání balónu se ve více lidech hrnuli dopředu, zatímco naši pěšáci lehce vyklusávali. Hlavně v první půli jsme se vůbec nedokázali koncentrovat na svoji hru a po přestávce již žádný zázrak podobný tomu Milošovu doubraveckému již nepřišel. Navíc domácí dokázali využít jednu z našich dalších chyb a mohli jsme balit. Chlapci zřejmě potřebují mít nad sebou osobnost hrozného Milana více než si troufají přiznat. Však tuto okolnost s velkou pravděpodobností znovu pocítí na vlastní kůži hned příští týden při lehkém výklusu do lesoparku.😬 Sami jsme se připravili o zajímavý náskok na čele soutěže, ale opět jen my sami ho můžeme navýšit. Nyní se teprve ukáže skutečná síla našeho týmu. Jak padlo v kabině ihned po zápase: když se vyhrává – vše běží jak po másle. Svalování viny na různé okolnosti nám v žádném případě nepomůže. Pořádně jsme na naší cestě zakopli, ale hned v dalším zápase si musíme dokázat, že jsme se z nudy pouze vyváleli v blátě a nechceme v těch sra...ch být ani o utkání déle. Musíme se vrátit k naší týmové kombinační hře, se kterou jsme byli zatím tak úspěšní. Potenciál na to máme – doufejme, že i hlavu.